Rozhovor s Lukášem Svobodou

Lukáši, do Pěčic jsi přišel před startem jarní fáze minulé sezony. Jak bys těch zhruba 9 úvodních měsíců v klubu zhodnotil?

Přestup musím hodnotit kladně. Když jsem přicházel, hrálo se o udržení v B třídě. Soutěž jsme naštěstí zachránili a nyní, jen o pár měsíců později, vlastně hrajeme o postup, což je obrovská a velmi příjemná změna. Co se týče hodnocení týmu jako takového, tak i v tomto případě mám jen slova chvály. Parta je zde skvělá, myslím, že máme výborný mix mladých a starších hráčů. Také vedení je naprosto skvělé, je vidět, že lidem v klubu na fotbalu v Pěčicích záleží. Postaráno je o nás naprosto parádně. V neposlední řadě musím také vyzdvihnout naše fanoušky, kteří s námi jezdí na všechny výjezdy a i na venkovních zápasech nám vytváří téměř domácí atmosféru. Za to jim patří obrovský dík.

V probíhajícím ročníku se A-týmu poměrně daří, od začátku se pohybuje v horní polovině tabulky. Co stojí za tímto vzestupem oproti minulé sezoně?

Ano, zatím se nám daří a my doufáme, že se v horní části tabulky budeme držet i nadále, ostatně je to náš cíl. Nemůžu hodnotit podzim minulé sezony, jelikož jsem v týmu ještě nepůsobil, ale myslím, že na jaře jsme ukázali velkou mentální odolnost. Na začátku to s námi nevypadalo dobře, ovšem my jsme to nevzdali a odměnou nám bylo udržení B třídy, což nám psychicky hodně pomohlo. Vlastně jsme z toho čerpali i teď, dařilo se nám a díky tomu jsme mohli zkoušet i nové věci. Za vším ale stojí tvrdá práce, během letní přípravy jsme dělali všechno pro to, abychom byli na sezonu dobře připravení. Zároveň musím pochválit i náš B-tým, který je v tabulce také nahoře.

Zatím asi jedinou výraznou kaňkou na jinak solidním podzimu je vysoká prohra 1:6 s Kosořicemi. Co se tam stalo, že utkání skončilo tak hrozivým výsledkem?

Každá porážka bolí, ale tato byla obzvlášť těžká, jelikož se jednalo o derby. V utkání nám nic nevycházelo, vše se sešlo proti nám. K tomu se přidala i naše nedisciplinovanost, a tak to zřejmě nemohlo dopadnout jinak. Myslím ale, že nám tento zápas může do budoucna pomoct. Musíme se poučit z chyb, které jsme udělali, a příště už je neopakovat. Zároveň to musíme brát tak, že na jaře budeme mít proti Kosořicím o to větší motivaci, abychom jim porážku vrátili.

O týden později jste nicméně získali bod proti Benátkám nad Jizerou, které si jinak počínají suverénně. Ukázal tento zápas pravou tvář týmu?

Proti Benátkám jsme ukázali charakter a týmového ducha. Věděli jsme, že nás čeká extrémně náročný zápas, a tak jsme museli být připravení hned od první minuty. To se nám povedlo, celý zápas jsme byli kompaktní a poctivě bránili. Soupeř měl sice víc ze hry, ovšem my jsme podali vynikající výkon směrem dozadu a za to jsme byli odměněni ziskem jednoho bodu.

V Pěčicích jsi zároveň jedním z trenérů mládeže. Jak ses ke koučování dostal?

Bylo to poměrně náhodou. V Pěčicích jsem bydlel jen pár dní a Kuba Kříž se mě zeptal, zda bych někdy v budoucnu nechtěl pomoct s trénováním dětí. Já jsem tuto nabídku přijal, protože jsem svého staršího syna, kterému jsou tři roky, chtěl dát v Pěčicích na fotbal. Myslel jsem si, že to chvilku potrvá, ale o pár dní později mi volal Libor Dlask, že máme dost dětí na to, abychom založili tým U4. Trochu mě to zaskočilo, že to šlo tak rychle, ale šel jsem do toho. S takhle malými dětmi je to poměrně náročné, když jich přijde na trénink třeba 12, člověk se u toho docela zapotí. Kvůli práci jsem bohužel schopný udělat jen jeden trénink týdně, ale od příštího roku bychom rádi trénovali dvakrát. Také proto hledáme pro pěčickou U4 druhého trenéra.

Konec první poloviny sezony se blíží. Jaké máš plány na následnou zimní přestávku?

Jelikož už nejsem nejmladší, tak zimní přestávku bez pohybu bych považoval za sportovní sebevraždu. Naštěstí mě ale běhání baví a kolem Pěčic je pár hezkých cest, takže se určitě párkrát půjdu proběhnout. Mimo jiné se můj roční syn proměnil v motorovou myš, leze všude po baráku a my se ženou za ním pořád běháme, takže mít úplný odpočinek je téměř nemožné.